Koncertní láska - 53.díl
,,Cože ?? Jak to ??" stála jsem tam jako opařená a koukala se na něj. ,,Neviem prečo tak skoro, ale ráno tu bol Igor a povedal mi, že došlo k určitým zmenám a že musíme odísť už dnes po obede, aby sme na Slovensku boli čo najskôr. Ver mi, že ma to nijako neteší ....." ,,To abych se sbalila taky" ,,Prečo?" ,,Tak ty odjedeš po obědě na Slovensko a já pojedu domů..." koukala jsem se do země, protože jsem neměla tu odvahu mu to říct do očí... prostě jsem nemohla. Chvíli bylo ticho, ale pak Roman pronesl ,,Ráno som volal tvojej mame." ,,Cože ???Proč jsi to dělal ??" Roman vyloudil něco, čemu se říká šibalský úsměv. ,,Keď pôjdeš bližšie tak to ti poviem." .........,,Bližšie."...........,,Bližšie."...........,,Bližšie."............,,Bližšie." Když jsem stála skoro u něj chytil mě a přitáhl si mě k sobě. ,,Sadnite si slečna, nech nám nevynesie spanie." Tak jsem si sedla Romanovi na klín.... ,,Ale už povídej...chci to vědět.!" ,,Noo........ vieš....." ,,Pomaleji by to nešlo?" ,, Vieš ako som ti sľuboval, že urobím všetko pre to, aby sme boli spolu? No ..... tak som zavolal tvojej mame, či by si nemohla budúci rok nastúpiť do školy na Slovensku, že by si bola rada. Všetko som jej vysvetlil a povedal som, že je to pre teba prekvapenie. No a ...... ona súhlasila, takže som ti zbalil veci a ideš so mnou." ,,Co-co-cože??? Fakt??? To je úžasný ! Miluju tě !" ,,Aj ja ťa milujem."
Byla jsem nadšená že můžu jet s Romanem na Slovensko. Protože jsem jela s ním.
Po obědě jsme nabalili věci do dodávky a začali uklízet naše pokoje. ,,Ale stejně je škoda, že odsud musíme odjet." povzdychla si Katy ,,To teda...Ještě bych tu zůstala." stejně sklesle jí odpověděla Niki. ,,Ale holky... na Slovensku taky není zle." řekla jsem, protože jsem si myslela, že jim to spraví náladu :) .
Chvíli před tím, než jsme měli odjet, jsem se šla naposledy podívat do pokoje, kde se stalo tolik věcí, na které se jen tak nezapomíná. Třeba.. Jak Roman vařil.. Na to nikdy nezapomenu :) Stála jsem tam a mlčky koukala kolem sebe, na holé stěny, okno bez záclon a přemýšlela jsem, co bude dál. ,,Čo tu robíš? Premýšľaš?" vyrušil mě Igor, když šel okolo s dalšími věcmi ,,Tak nějak. Igi prosím tě, pošli mi sem Romana." ,,Ako si želáš." řekl s úsměvem. ,,Děkuju mooc."
Roman za chviličku přišel a zezadu mě vzal okolo pasu,,Volala si ma?" zeptal se. ,,Jo...víš, nějak mi to tu bude chybět.. Všechno...." ,,Mňa tiež. Ale neboj sa u mňa sa ti bude taky páčiť.",,Ale k tobě se těším, jen se mi odsud nechce.Víš? Jen když si vzpomenu jak jsi vařil, jak jsme se spolu koukali na filmy tady na té pohovce, jak jsi mě utěšoval, jak jsi mě objímal, když si se vrátil z nemocnice.Prostě se mi odsud nechce." ,,Ale láska, ja viem, že sa ti odtiaľto nechce. Ani mňa sa odtiaľto dvakrát nechce, ale život ide ďalej a tak sa aj my musíme posunúť ďalej v našom živote." ,,Achjoooo.." povzdychla jsem si. Roman mě víc objal, políbil mě do vlasů. ,,Tak už poď." ,,Okej....." chytili jsme se za ruce a odešli k dodávce, se kterou jsme se v zápětí vydali na Slovensku....