Koncertní láska - 51.díl
Když jsme přijeli zpátky do hotelu Niki s Katy mě přivítali, tak jakoby mě neviděli snad celý rok ,,A jak je našemu Romeovi?" zeptala se Katy ,,Skvěle,sice tam ještě tak ze dva dny bude,ale má se dobře.A proč Romeo?" ,,Proč? To co se stalo za předešlé 4 hodiny mi hrozně připomíná Shakespearova Romea a Julii. Pohádali se, ona odešla, on se málen zabil. Není to podobnej scénář?" ,,Možná...Já nevím. Jdu si vybalit věci" ,,Jasně budeš chtít nějak pomoct? zeptala se Niki ,,Ne v pohodě,ale děkuju." ,,Dobře"
Přišla jsem do pokoje a zase jsem se nestačila divit. Na posteli, kolem postele na zemi leželi prášky...Byli všude ! Položila jsem tašku a šla za Igorem.,,Proč jsou všude v pokoji prášky?" ,,Vo vašom?",,Jo" ,,No keď sanita odviezla Romana, išli sme všetci za ním. A naviac sme to tam tak nechali ,pretože sa tam nikto neodvážil vstúpiť. Ale ja to pokojne upracem, ak chceš." ,,No to nemusíš,ale můžeš mi pomoct, stejně s tebou musím mluvit." ,,Dobre." ,,Děkuju ti Igore." ,,Ale nie je za čo."
Začali jsme uklízet prášky, které se váleli všude okolo nás. ,,Igore můžu se tě na něco zeptat?" ,,No jasné." ,,Proč to udělal?" ,,Kvôli tebe." ,,Aha." ,,Prečo sa pýtaš?" ,,Jen tak." ,,A ty by si ho opustila.Myslím ako na veľmi dlho???" ,, Jak na hodně dlouho?" ,,Veľmi dlho." ,,To bych nedokázala.Možná bych mu to řekla,ale neudělala bych to, nemohla bych." ,,Ja to vedel." ,,Co?" ,,Že by si to neurobila. Roman má šťastie, že ťa má." ,,Děkuju,ale ty máš taky obrovské štěstí." ,,A to ako?" ,,Že máš Katy... Važ si jí, je to skvělá holka.Miluje tě." ,,Veď ja ju tiež." ,,A Igore vy se prý musíte vrátit na Slovensko?" ,,Hej" řekl poněkud sklesle. ,,Aha....." odpověděla jsem a oči se mi zase zalili vodou. Proč celej den brečím? Sama nevím. ,,Prečo plačeš?" ,,Lebo to budu muset s Romanem skončit." ,,Čo? Prečo ? Veď sa ľubite." ,,To ano,ale vy odjedete na Slovensko a já musím zůstat doma, tady. Už bych se s Romanem nikdy neviděla, maximálně na koncertě. Ale ï ty víš, že já to nechci udělat." ,,Neplakaj já to nejako zariadim, hej? A už neplač." ,,To jsem zvědavá jak." ,,Ja tiež." řekl a oba jsme se zasmáli.
Když jsme to uklidili, šli jsme s Igorem k němu do pokoje, protože se rozhodl, že mě nějak rozveselí. Měl v pokoji nějaké PC hry a tak jsme hráli.Hráli jsme hodinu, dvě.... Ale najednou mi zvonil telefon......
"Prosím ?" ,,Dobrý den." ,,Je tam pan Belaj prosím? " ,,Jistěže, hned Vám ho předám." ...... ,,Igore to je pro tebe" ,,Čo?" ,,Pro tebe." ..........
,,Prosím Belaj....... Čo ?.....Aha........A čo? ............To je výborné.... Ďakujem pekne..... Dovi....." Igor položil mobil, vrátil mi ho do ruky a odešel. ....
Asi po čtyřech dnech jsem pořád přemýšlela proč Igor z mého pokoje tak rychle odešel.Pořád se mi vyhýbal a nechtěl se mnou mluvit. Když jsem si ho konečně "otchytla" , abych si s ním promluvila o tom telefonátu nic mi nechtěl říct a nakonec s úsměvem na rtech odešel pryč. Už podruhé ! Nechápala jsem. Pustila jsem si film akoukala, ale asi po 20 minutách se všichni nahrnuli ke mě do pokoje a začali mě objímat a Niki s Katy dokonce brečeli. ,,Tak povíte mi co se sakra stalo?" a podívala jsem se na Igora. ,,Mám pre teba dve správy.Jednu dobrú a druhú eště lepší.Tak ktorú chceš počut ako prvú?" Já na něj koukala jako opařená a pak jsem ze sebe dostala ,,Tak já nevím .. nejdřív tu dobrou." ,,Okej.... Roman je v poriadku. To bola ta dobrá." ,,Prosím tě co může být lepší než to, že je Roman v pořádku. zítra za ním půjdu.Ale teď tu dobrou zprávu." ,,A vieš čo? Ty za ním nepôjdeš." ,,Proč? Jakto? Vysvětli mi to?" ,,Čo by som ti vysvetľoval? Nech ti tu ešte lepší správu povie sám náš Romeo." ,,Co?" já tam stála jako sloup a ani jsem si nevšimla, že všichni kromě Igora odešli. Igor odcházel ke dveřím a za ním, jako blesk z čistého nebe se objevil ROMAN !
............................................................................................................................................................................................
,,Romane !!!! Oni už tě pustili ?" ,,No......" odpověděl mi,ale já byla tak překvapená, že jsem ze sebe nemohla nic dostat,ani slovo ! ,,Bože... já jsem tak ráda, že si v pořádku." přiběhla jsem k němu, skočila mu kolem krku. ,,Ani nevíš jaký jsem měla o tebe strach." ,Už ho mať nemusíš." ,,To vidím." Stoupla jsem si na špičky a do ucha jsem mu pošeptala ,,Miluju tě,ale tohle už nikdy nedělej. Nevím co bych bez tebe dělala." ,,Neboj sa Elinka. Už to nikdy neurobím." ,,To doufám" A jak jsem stála na špičkách, usmála jsem se na něj a políbila ho. Taková Romantika ! :)