Koncertní láska - 50.díl
...,,Prosím ne !" zašeptala jsem chvějícím se hlasem. Bílé chladné stěny, okno bez výhledu, stůl s jednou židlí a uprostřed byla jedna postel, na které ležel Roman.Vypadal jakoby spal.Kapačku u ruky a s přístroji za sebou. Jediné co bylo slyšet, byl jeho tep, který jeden ze strojů měřil *Pííííp...........píííííp..........píííííp* a pořád dokola. Já stála ve dveřích a cítila jsem jak mi stékají slzy po tvářích.Přišla jsem k posteli,sedla si na židli a chytila jsem Romana za ruku.
,,Romane...prosím.. nenechávej mě tu samotnou.Prosím, prober se a řekni mi, že mě tu nenecháš. Miluju tě víc, než svůj vlastní život.Romane, vím že mě asi neslyšíš,ale chci aby jsi to věděl.Miluju tě a bez tebe to prostě nemá smysl. Buď s tebou nebo vůbec. Víš, když jsme se bavili s Palem, řekl mi, že mě má rád,ale já mu řekla že miluju jen tebe a nikoho jiného.Protože je to pravda.Už tehdy v té cukrárně jsem ti řekla, že můj život bez tebe nemá cenu. Doufám, že to víš. A za tohle, co se teď stalo můžu já....vím to...je to moje vina.... kdybych neodjela.... nic by se ti nestalo....Romane odpustíš mi to někdy?" ..... Slza po slze padaly na Romanovu ruku, když v tom jsem uslyšela ,,Nie je to tvoja vina. Za toto si môžem sám. To nie je tvoja vina." Roman se na mě díval pohledem jakoby chtěl říct *Zůstaň tady a neopuštěj mě, prosím* ,,Romane?" ,,Eli .....ľúbim ťa" ,,Romane...Ty jsi to slyšel?" ,,No dúfam, že to bolo všetko." Dívala jsem se mu hluboko do jeho očí, když jsem uviděla jak na rtech z posledních sil vyloudil něco, co se podobá smíchu. ,,Už som ti to povedal?" ,,Co?" ,,Že ťa lubim." ,,Ano, povedal.Ale zlato, já tě miluju víc.Odpustíš mi to?" ,,A čo ti mám odpustiť ?" ,,Tohle to všechno......" ,,Ale láska ja ti nemám čo odpúšťať .... Môžem si za to sám, keby som bol potichu, nič nehovoril, nemusela si odísť. Nemám ti čo odpúšťať a už neplač." ,,To jsou slzy štěstí." ,,Prečo šťastia... Veď by si ma mala nenávidieť." ,,Štěstí protože si se probudil, doktoři nevěděli jestli to přežiješ. A proč nenávidět?" ,,Lebo som na teba bol hnusný a kričal som na teba." ,,Ale Romi.... To už je za námi..... Miluju tě" ,,Já teba tiež." Naklonila jsem se nad Romana a se slzami v očích jsem ho políbila na čelo. ,,Tam ale nemám pery." usmál se Roman ,,Tak se omlouvám." a s omluvou jsem ho políbila na rty.
,,Už bych asi měla jít...Aby jsi si mohl odpočinout." ,,Nie..prosím.. ešte chvíľu ... prosím" ,,Tak dobře." ,,Ďakujem ti láska." ,,Nemáš za co děkovat." ,,Ale mám.." ,,A za co?" ,,Za to, že mi ťa Boh dal." ,,Za to bych měla děkovat já." ,,Ale nie.." ,,Romi nehádej se..Víš že vyhraju." ,,Dobre..." ,,Miluju tě." ,,Ľubim ťa. A môžem sa ťa na niečo opýtať?" ,,No můžeš." ,,Máš tu aj tie svoje zbalené veci ?" ,,Mám,, dokonce s sebou." a ukázala jsem na tašku která ležela na zemi u stolu. ,,A proč se ptáš." ,,Len tak. Pretože som ti chcel ponúknuť, aby si sa zase nasťahovala späť. Nechcem sa tam vrátiť a byť tam sám. Takže .... Vrátila by si si sa ku mne? Ešte dnes? Prosím .. Smutný očká." ,,A víš, že se k tobě vrátím, aniž by jsi mě přesvědčoval.A ráda se vrátím.Už jen kvůli tobě." ,,Milujem ťa." ,,Ale tak už to pořád neopakuj. A teď už opravdu musím jít." ,,Dobre.Maj sa zlatko." ,,Jóóó a Igor ti vzkazuje, ž e jakmile se vvrátíš z nemocnice musíte jet zpátky na Slovensko." ,,Do riti nie!" začal Roman nadávat. ,,Romi, nepřemýšlej nad tím.Budu tě čekat doma.... Miluju tě.Pá" ,,Aj ja ťa lubim. Pa"
Když jsem vyšla z pokoje uviděla jsem Igora s Palem jak nervózně přešlapují před pokojem. ,,Co vám je ?" zeptala jsem se, když v tom ze mě začali páčit různé otázky ,,Ako je mu?" ,,Výborně." ,,Nekričal na teba." ,,Nie...." ,,To je skvelé" řekl Igor ,,Starý Roman..." dodal Palo.