Koncertní láska - 47.díl
Když se vrátil Palo nevěřili jsme vlastním očím,co se to za ním blíží. Byla to Niki a Paťo...Vraceli se ruku v ruce a s úsměvem ve tvářích. ,,Co je ?" řekla Nikča když viděla naše udivené výrazy ,,Nic..Nic Niki..Jen že se nám to hezky páruje...." řekla Katy a s trochou soucitu koukla na Pala. ,,Neboj tobě taky někoho najdem." ,,Nemusíš ... ja si niekoho nájdem ... Vlastne už som si našiel ... skoro ...." ,, Co?? A jak skoro ... To nám musíš vysvětlit." Ale Palo se snažil obrátit řeč a z ničeho nic řekl. ,,A čo by som mal vysvetľovať? Eli môžem s tebou hovoriť prosím .. o samote?" ,, Já jsem na něj koukala a pak jsem odpověděla ,,No jasný... jasně že si můžem promluvit." ,,Vďaka Eli si zlatá baba." ,,Moja baba..." řekl ironicky Romča.Ironicky ale se sladkým úsměvem ,,Len sa neboj..." odpověděl mu Palo a já jsem se jen usmála ,,Já vím..." Odešli jsme do Palova pokoje. ,,Tak co si potřeboval?" ,,No vieš...Páči sa mi veľa jedna baba a ja neviem ako jej to mám povedať. Ja ... ja mám pocit že som sa do nej zalubil." Já na něj koukala jak na zjevení a pak jsem začala mít ty svoje filozofický kecičky ,,No..Palo na tvým místě bych jí to řekla.I když bych se bála, že mě třeba odmítne,ale Pali ty jsi chlap ne? Žádná hromádka neštěstí,tak se vzmuž, běž za ní, řekni jí to a přinejlepším jí polib." Palo na mě chvilku koukal a pak řekl. ,,Vieš Eliška....To do teba som sa zamilovať ... teba milujem." ,,Co?Kdy?" stála jsem tam s otevřenou pusou a nevěděla jsem co mám dělat. ,, No už vtedy, keď sme sa išli prejsť cez to Brno.Než ma zrazilo to auto ... už vtedy..." ,,Ale Palo..." ,,Nič nehovor je mi to jasné...." ,,Ale Palo..Já ...já mám Romana....a bez něj...jsem jako tělo bez duše.Palo neznamená to snad, že bych tě neměla ráda.Ale spíš tě beru jako přítele,kamaráda.Chápeš?" řekla jsem mu upřímně do očí.Bylo vidět, že jsem ho tím trošku přepadla a možná i zlomila,ale prostě jsem mu to říct musela. ,,Ja viem, ale jednoducho som ti to povedať musel. Ja som vedel, že povieš nie, ale jednoducho som musel.Promiň Eli. Moc sa ti ospravedlňujem...." ,,Za nic se neomlouvej.Já tě chápu." odpověděla jsem,dala jsem mu pusu na tvář a obejmula ho. ,,Ďakujem ti Elinka,si naozaj skvelá a Roman má šťastie že ťa má pri sebe." řekl a taky mě obejmul.
*ROMAN*
Keď som videl Patrika s Niki nevedel som čo na to povedať, pretože Pata vždy tvrdil, že dievča nechce. Ale tak čo. S Niki mu to sluší. Vyzerajú ako šťastný pár. Ale rovnako si myslím, že mi s Eli sme vyzerali tak nejako ..... viac zamilovane. Ale treba sa mi to len zdá.Ako som tak nad tým premýšľal, ani som si nevšimol o čom sa bavia. Len som videl, ako Eliška odchádza s Palom, ktorý povedall,,,, Vďaka Eli si zlatá baba. ",, Moja baba ..." povedal som, aby si Palo niečo nemyslel,, Len sa neboj ... "odpovedal mi Palo a Eliška dodala,, Ja vím ..." Odišli. Lenže mňa to nedalo a tak som sa nenápadne Vidal za nimi. Je odo mňa hnusné, ale ja musel. Ani neviem, čo ma k tomu viedlo.Postavil som si ku dverám a počúval som ich rozhovor. ,,Tak co si potřeboval?" ,,No vieš...Páči sa mi veľa jedna baba a ja neviem ako jej to mám povedať. Ja ... ja mám pocit že som sa do nej zalubil." ,,No..Palo na tvým místě bych jí to řekla.I když bych se bála, že mě třeba odmítne,ale Pali ty jsi chlap ne? Žádná hromádka neštěstí,tak se vzmuž, běž za ní, řekni jí to a přinejlepším jí polib." Nastalo delší ticho a to mě hodně rozhodilo ,,Vieš Eliška....To do teba som sa zamilovať ... teba milujem." ,,Co?Kdy?" ,, No už vtedy, keď sme sa išli prejsť cez to Brno.Než ma zrazilo to auto ... už vtedy..." ,,Ale Palo..." ,,Nič nehovor je mi to jasné...." ,,Ale Palo..Já ...já mám Romana....a bez něj...jsem jako tělo bez duše.Palo neznamená to snad, že bych tě neměla ráda.Ale spíš tě beru jako přítele,kamaráda.Chápeš?" ,,Ja viem, ale jednoducho som ti to povedať musel. Ja som vedel, že povieš nie, ale jednoducho som musel.Promiň Eli. Moc sa ti ospravedlňujem...." ,,Za nic se neomlouvej.Já tě chápu." ,,Ďakujem ti Elinka,si naozaj skvelá a Roman má šťastie že ťa má pri sebe." Stál som tam ako kôl v plote. Neveril som tomu, čo som počul. Vari by mi to urobil môj kamarát? Ale zároveň som bol strašne rád, že som počul Elišku povedať toľko krásnych slov o nás. Uplne som zabudol na to že stojím za dverami a tak som sa nepozorovane dostal do baru a nalial som si tequilu.