Koncertní láska - 44.díl
Probrala jsem se Romanovi v náručí.,,Romane...." řekla jsem,ale stále se mi chtělo spát.,, Už som tu s tebou. Neboj sa. Som tu ... Už sa ti nič nestane. " odpověděl a stále mě pevně držel ,, Oni tě znají Romi.Oni vědí kdo jsi ......" řekla jsem hodně starostlivě a podívala jsem se mu přímo do očí. ,,Já viem, ale už je to všetko v poriadku ...." Byla jsem tak šťastná, že mě Roman s Igorem zachránili,ale zároveň jsem měla strach, jestli se ta parta nevrátí.Tak jsem se víc přitulila k Romanovi a objala ho se slovy. ,,Romane, já jsem se tak bála.Já měla strach, že ti Niki nezavolá dost brzo." ,,Už je to v poriadku. Už sa neboj som tu s tebou." Roman mi pomohl vstát a já se podívala na Igora, který si hrál s mobilem. ,,Co to děláš?“ zeptala jsem se . ,,Ale, ten mobil akosi nefunguje... ´´ ,,Aha..“ řekla jsem a chtěla jsem vstát.Roman mi podal ruku, pomohl mi vstát a celou cestu mě musel podpírat, protože jsem stále byla taková mdlá. Když jsme přišli domů všichni se divili co se stalo.Roman mě posadil na pohovku a všem důrazně řekl ,,Nechcem o tom mluvit.Tak sa prosím nepýtajte. Nepýtajte sa ani Igora, ma alebo Elišky. Prosím, bude to pre všetkých lepšie." Pak odešel do kuchyně a když se vrátil donesl mi studený obklad na čelo a sedl si vedle mě. Já se o něj opřela.On mě obejmul a stále se mě ptal, jestli ještě něco nepotřebuji ,,Děkuju…. Jsi zlatíčko. Ne-e už nic nepotřebuju.Potřebuju si jen odpočinout“ Řekla jsem mu a dala jsem si obklad na čelo. Roman mě objal a mrkl na Igora. Igor to pochopil a pronesl tu nejlepší větu co mohl říct. . ,, No a my sa asi pôjdeme prejsť nie? Čo takto cukráreň? Pozývam vás ... " To samozdřejmě všechny nadchlo a všichni odešli. Igor odcházel jako poslední ,,Igore ?“ ,,Ano, Eliška?“ ,,Děkuju… děkuju že jdete do cukrárny. Já teď potřebuju chvilku klidu.“ ,, Ale prosím ťa nič sa neděje.To je samozrejmosťou. " ,,Já ti ty peníze, co tam utratíte pak vrátím.“ ,,To nech ťa ani nenapadne! ",,Dobře tak ti teda děkuju.“ ,,Za nič.“ Řekl Igor a odešel s ostratními do cukrárny. Seděli jsme tam s Romanem asi deset minut. ,,Romane?Můžu se tě na něco zeptat?“ ,, No jasne že môžeš. Čo chceš vedieť? " ,,Odkud tě ti kluci znali?“ ,, Oni ti povedali že ma poznajú? " ,,Jo." ,,No vieš...." Řekl Roman a dlouze se odmlčel. ,,Romi..prosím..lásko…nechoď kolem horké kaše a řekni mi to prosím. Ať vím na čem jsem a co od toho mám čekat.“ ,, Dobre ... No ten vysokej chalan s hnedými vlasmi bol môj spolužiak Michal." ,,No ale proč to udělal, když to byl tvůj přítel ?“ ,, No .. vieš ... ja som jednu dobu chodil s jeho sestrou a keď sa so mnou rozišla, povedala doma, že som ju podviedol a že som sa s ňou rozišiel já.Přitom to bolo presne naopak. Preto sa teraz jej brat mstí, pretože si myslia, že som sa s rozišiel a údajne som jej zlomil srdce ... vieš? " ,,Aha..A proč jsi mu to neřekl jak to doopravdy je?“ ,, Ja mu to hovoril už koľkokrát, ale proste on mi nevěří.To radšej veria tej ... A od tej doby po mňa idú ... " Řekl Roman a v jeho obličeji se zrdcadlila zloba a vztek....