Koncertní láska - 42.díl
... Když jsem ovšem vyšla před hotel nestačila jsem se divit.Všichni už seděli v autě, takže se čekalo zase na mě.Nečekaně.Ovšem tomu bych se tak nedovili.To nad čím jsem kroutila hlavou, byla čerstvá sněhová přikrývka všude okolo.,,Rýchlo ... čaká sa na teba Eli..." řekl Igor, protože já stála jak opařená a pozorovala jsem stovky vloček letící kolem mě.,,Už jdu...Já za to nemůžu, že mi to trošku trvá.",,Trošku? Slabé slovo." odpověděla Katka. ,,Tak dobře trošku dýl." znovu jsem odpověděla když jsem nasedla do auta, na přední sedadlo vedle Romana.Když jsme dojeli do nemocnice, kluci už byli sbalení a čekali před nemocnicí.Naložili jsme jejich věci,ale....nastal malý problém.Měli jsme málo místa v autě.,,Tak dozadu sa vojdú traja, tak ja si vezmem Katku na klin a chalani sa tam nejako vojdú. Nie chalani?" navrhl Igor. ,,To je dobrý nápad,ale víš o tom, že se nesmí sedět na klíně při jízdě?" řekla jsem mu a měla jsem trošku strach.,,Ale ... Veď nejdeme ďaleko. Eli, ty sa moc bojíš." ,,Jak chcete, ale v tom případě já nejedu.",,Co?" řekla Niki ,,Bude to tak lepší, já si to dojdu a vy máte dost místa v autě."navrhla jsem ,,Tak já půjdu s tebou." řekla Niki ,,Hlavne nech sa ti nič nestane." řekl Roman a dal mi pusu na čelo. ,,Neboj se vždyť je to kousek." Všichni nasedli do auta a odjeli.My s Niki jsme šli pomalu ulicemi, do kterých padal čerstvý rychle tající sníh.,,Hele čajovna.Potřebovala bych koupit bráchovi k Vánocům nějakej čaj.Nezajdeme tam?",,Jestli chceš tak jdi.Já zůstanu tady.Nějak mi není dobře." řekla jsem a pozorující Nikču jak jde do čajovny jsem stála jak solný sloup.Najednou jsem za sebou cítila pohledy nějakých kluků.,,Hele...kočička....Mladá........ Ahoj." ,,Čau." řekla a snažila jsem se je ignorovat.,,Moment nejsi ty ta holka z novin?" Nechápavě jsem se na něho podívala. ,,No jasně..to je ta co se kousala s tím...jak se jmenuje....s Birkušem." řekl ten druhý kluk.Já na to ovšem nereagovala a místo odpovědí jsem psala smsku Romanovi.,,Ty jako neumíš mluvit?" začal na mě řvát ten první kluk a vzal mi mobil, se kterým v zápětí hodil o zem.Mobil se rozletěl na několik kusů.,,Co děláš ty idiote?" začala jsem na něho řvát taky.Niki byla pořád v čajovně.,,Do prdele kde je tak dlouho." špitla jsem ,,Cože?",,Nic?" ,,Tak ty nebudeš mluvit?" ,,Ne." řekla jsem a ten borec mě chytl za vlasy a pořádně zatáhnul.,,Takže s Romanem Birkušem jo ??? S ním mám taky nevyřízené účty.... Aspoň se spřátelíme my dva.A kdepak máš Romana ??? Není tady ? Takže ti ani nemůže pomoct, že??? " řekl a stále mě držel za vlasy ,,Počkej tady ne.Aspoň jdeme za ten roh.Tam nás neuvidí už vůbec nikdo.",,Máš pravdu." Bavili se mezi sebou, ale já nevěděla o čem nebo proč. Najednou vylezla z čajovny Nikča.,,Niki utíkej...Běž...a zavolej Romana..... Niki utíkej." křičela jsem na ni.Niki si obhlídla situaci, ve které jsem se nacházela a nakonec se jí podařilo utéct.Doufám, že zavolá Romanovi včas.A protože čajovna ležela v zapadlé uličce, nebyl na ulici nikdo kdo by mi pomohl.Ti kluci mě zatáhli za roh. Měla jsem na sobě riflovou sukni, koženou bundu a černý triko.Bundu a tričko ze mě začali iniciativně svlíkat.Já se bránila jak to šlo,ale jedna holka proti čtyřem klukům, to už je trochu moc.... ,,POMOOOOOOOOOOOOOOOC...." křičela jsem až mě bolelo v krku.,,Buď zticha." řekl jeden a zacpal mi pusu.Najednou jsem slyšela Romanův hlas ,, Eliška !!!!!!! Si tu ??? Eliška.....!" Nějakým štěstím se mi podařilo uvolnit si ruku a odstrčit toho kluka který mi držel pusu. ,,Romaneee........ Tady jsem ...Romane pomoooooooooc ........" křičela jsem. Jenže moc dlouho jsem nekřičela, protože jeden z těch kluků mi dal před pusu kapesník, který byl něčím napuštěný....pak už si nic nepamatuju.......