Koncertní láska - 33.díl
Byla jsem rozrušená a do toho ještě Igi a Kačou, kteří nevěděli co mají říct. Kačka mě chytla za ruku a "odtáhla" mě kousek dál od kluků.Kluci se mezitím bavli o tom, jestli zítra zajdeme za klukama do nemocnice.,, Gynekologie? Nechceš tím říct že ...?" vykřikla na mě Katy ,,Katy,ale já tím nechci říct vůbec nic." ,,Takže v tom nejsi?" ,,Ne buď v klidu.." Nechápu jak jsem mohla Katy lhát.,,Ale musela jsem a vlastně jsem jí ani nelhala, protože kdybych náhodou byla v tom, tak si to budu muset nechat vzít a tím pádem ... jsem Katy lhala! ...Bože jak jsem to jen mohla udělat ??? Jak jsem to mohla udělat zrovna jí?" pořád jsem přemýšlela nad tím co jsem udělala.Mezitím za námi přišel Roman a zezadu mě chytil kolem pasu.,,Elinka?" jenže já ho vůbec nevnímala, protože jsem pořád přemýšlela nad tím, že jsem Katy lhala ... ,,Elinka?" ,,Ano Romi?",,Čo sa ti stalo? Si taká moc zamyslená.",,To nic povím ti to až potom ano?" ,,Okej..." ... S Igim a s Katkou jsme se domluvili, že zítra zajdeme za klukama do špitálu.,,My už teda asi pôjdeme. Na zajtrajšok sme teda dohodnutí hej? Zajtra v 10 tu na chodbe." řekl Roman a na jeho otázku Katy s Igim jen přikývli.Jen co jsme vyšli na chodbu a zavřeli za sebou dveře ,,Ja viem, že by si to nechcela počuť, ale bolo by najlepšie keby sme sa vydali do nemocnice teraz hned.Miláčku, ja sa o teba nechcem strachovať. Ja si chcem s tebou užívať tie chvíľky, kedy sa smeješ a všetko, ale v poslednej dobe si ako na trní a to mi robí starosti. A mimochodom prečo si bola u Katy tak zamyslená?" řekl Roman . ,,Asi máš pravdu,asi bychom tam měli jít hned teď.Ale Romane já mám strach.A u Katy jsem byla zamyšlená proto, protože jsem jí lhala.." řekla jsem a opřela jsem se zády o zeď a hlavu si zase schoulila do dlaní.Najednou jsem ucítila, jak slzy, moje slzy, stékaljí pomalu dolů.Po tváři a k bradě a pak... pak ty slzy Roman utřel.,,Ty si Katy klamala? A čo si jej povedala?" zeptal se mě Roman ,,No nic ona jen se mě ptala jestli v tom nejsem a ......" ,,A čo?" ,, Já jí řekla že ne.... Ale já jí to chtěla říct,ale bylo toho na mě posledních pár dní moc...Já nechtěla já..... " ani větu jsem nemohla doříct jak jsem brečela. ,,No tak Láska, treba nie si, takže si Katy ani neklamala." ,,Ale co když jo?" ,,Uvidíme." ,,Ok..Jdeme?" ,,Ako chceš?" ,,Jdeme...Chci to mít za sebou." a tak jsme šli do nemocnice s nadějí, že těhotná nebudu. Když jsme tam přišli, kolem nás prošla sestřička a vezla v inkubátoru malinké miminko.To jsem opravdu neunesla a začala jsem brečet. ,,Eli čo sa stalo? To kvôli tomu?" a ukázal na projíždějící sestru.,,Jo..Romi já tam nemůžu jít.Já se bojím.Já se tam zhroutím.Romi prosím pojďme domů....."Teraz nemôžeme ísť domov. Ja viem ako je to pre teba ťažké, ale Eli, keď tam teraz půjdema všetok ten stres a strach zmizne. Uvidíš. Eli ... Miláčik ... Veď ja tu som stále s tebou a budem tu s tebou. Láska neboj sa ... Všetko bude zase OK ...." .....