Koncertní láska - 32.díl
*KATKA*
Na to, co se nám stalo asi před měsícem jsem skoro zapomněla.Jen v noci, ano v noci, jen tehdy se mi to vždy připomínalo..pořád dokola. Vřískání pneumatik a strašlivá rána a pak… Bože můj… Igor byl mojí opravdovou oporou.Nevím co by se mnou bylo,kdyby on tu nebyl se mnou.Jednou ráno se Igor vzbudil dříve než já a odešel.Když jsem se probudila Igino jsem nenašla a myslela jsem si, že šel třeba jen nakoupit, ale když se dlouho nevracel byla jsem jako na trní. ,,Třeba se mu něco stalo.Určitě je v pořádku.“ Tato slova mi kroužila v hlavě jako supi nad zdechlinou.Příšerný to pocit.,,Musím mu zavolat.“ rozhodla jsem se.Vytočila jsem Igorovo číslo a volala, Igi mi to vzal. ,,Ano,miláčik?“ ,,Igi, kde jsi?Nestalo se ti něco?“ ,,Nie, nič sa mi nestalo.Šel som len nakúpiť niečo na raňajky.“ ,,Aha…a proč jsi mi nic neřekl?“ ,,Chcel som ťa prekvapiť, ale asi mi to nevyšlo.“ ,,Překvapit?“ ,,Ano Katy“ ,,To jsem zase něco zkazila..“ řekla jsem Igimu do telefonu a celá jsem posmutněla. ,,Počúvaj ma .. Katy ... Ty si nič nezkazila.Ty vlastne ani nevieš, čo to bude.“ ,,Ale už vím, že mě chceš překvapit.“ ,,To nevadí, ale nevieš čím, nevieš kedy, nevieš kde .. Tie vlastne o tom nič nevieš.“ ,,To je pravda“ ,,No vidíš. A neboj sa o mňa, za chvíľu som doma. Áno?“ ,,Jo……“ ,,Tak zatiaľ Ahoj, Milujem ťa.“ ,,Já tebe taky Igi….a moc.“ Igor se vrátil asi za 10 minut. ,,Ty si sa o mňa bála?“ řekl s milostným ušklebkem ,,Bála a co je na tom?“ odpověděla jsem mu a s objetím jsem mu předala i rtěnku, kterou jsem měla na rtech.Když Igor zmizel v kuchyni, převlékla jsem se a s knížkou jsem si lehla na postel.Najednou někdo zazvonit a zaklepal na dveře.Šla jsem otevřít. ,,Dobrý den,-* zasilková služba.Jste slečna Bakovská Kateřina?“ zeptal se mě mladý kluk, který stál mezi dveřmi, když jsem otevřela. ,,Dobrý den.No ano to jsem já.Co potřebujete.“ ten kluk se kouknul na konec chodby a zamával rukou na znamení toho, aby někdo přišel sem.Já jsem jen stála ve dveřích a nechápala situaci, která se odehrává.Do pokoje vtrhlo asi pět kluků a postupně nosily obrovské kytice růží.Na každé kytici byl lístečky s nápisem a tak jsem je posbírala a dala dohromady.To co jsem na nich přečetla mi vyrazilo dech.... ,,Kačenka, láska moja jediná. Prajem ti všetko najlepšie k výročiu. Milujem ťa. IGOR" Na to jsem opravdu neměla slov. Mezitím všichni kluci z pokoje odešli a v místnosti jsem zůstala jen já,růže a o dveře z kuchyně opřený Igor, který pozoroval moji nadšenost pro tolik růží. ,,Prekvapil som ťa?" ,,Ano a moc..." odpověděla jsem mu a šla jsem dát Igimu sladkou pusu. ,,No jo,ale....." řekla jsemcelá zatrpklá ,,Ale čo?" ,,Ale já pro tebe nic nemám...." ,,To nevadí, pretože ty už si mi darček dala..",,Dala?" ,,No hej." ,,A jaký?" ,,No predsa teba. Ty si pre mňa ten najväčší darček na celom svete." ,,Aha...." zasmála jsem se ,,Miluju tě Igi...." ,,Veď ja teba taky..." Už to vypadalo na krásně strávené odpoledne jen s Igim, když v tom nám někdo zaklepal na dveře ,,Žijete?" Byla to Eliška s Romanem.To je taky dost že nás přišli navštívit, myslela jsem si v duchu. ,,,No jasně, že žijeme“ odpověděla jsem, když jsme se s Eli objali.Vždyť jsme je s Romanem neviděli asi… no hoodně dlouho.,,My žijeme, ale kde ste boli vy?“ zeptal se Romana Igor. ,,Tak to víš.Na prechádzkach, v cukrárni ... .. ",, V posteli ...“ dodal Igor.,,No beztak byli celou dobu v posteli.Žádná cukrárna a procházky. Co Romane ?“řekla jsem a očima jsem si přeměřila Eli a Romana. ,,Katy…My nejsme vy…“ řekla Eliška a začala se smát. ,,Jak jako my?“ Musela jsem se zeptat, protože jsem to nepochopila.Roman s Igim to asi pochopili a začali se tak strašně smát.,,Vy jste to pochopili?“ zeptali jsme se s Eli ,,No jistě…“ řekli jednohlasně. ,,Katy,miláčik, ty si to nepochopila?“řekl mi Igi, objal mě kolem pasu a dal mi tu nejsladší pusu. ,,No to teda nepochopila…“ odpověděla jsem mu a taky jsem vrátila mu pusu na tvář.,,On ti to Igi pak vysvětlí Katy, jo ?“ zeptala se Eli a po očku koukla na Igora ,,Bych byla ráda.!“ řekla jsem a podívala se dlouze na Igora. ,,No iste, ja ti to potom všetko vysvetlím ....“ Odpověděl mi Igor. Najednou Romimu zazvonil telefon a my jsme se všichni ztišili. ,,Prosím, Birkuš. Ááá ... Dobrý deň. Tak ako to vyzerá? ... Čo? Tak to je skvelé .... Aha ... ... A kedy by sme mohli přijet.l .. . Dobre ... "Najednou nastalo slouhé ticho ,, Čože? Máme tam s Eliškou prísť už dnes? ... Dobre, ja jej to odkazu ... ... Mockrát ďakujem za informácie, ktoré ste mi dal.Ještě raz ďakujem ... .. Dovidenia .... Dovidenia ...“ ,,Romi co se stalo?A kam bychom měli my dva přijít?“ ptala se Eliška Romana, jakoby ji něco trápilo ,,Volali z nemocnice. Vraj už to s nimi vyzerá lepšie a lepšie, a preto Pala s Patrikom môžeme navštívit.Už im nič nehrozí.“ Mě se ulevilo naprosto nejvíc a i na Igim bylo vidět, že už se tolik o kluky nebojí.Roman ovšem dodal. ,,To je tá dobrá správa.“,,Romi tak co stalo dál.Co je ta špatná zpráva?“ ptala se pořád Eli a z jejího hlasu jsem usoudila, že něco není v pořádku,ale nic jsem jí nechtěla říkat.Obejmuli se a Roman pořád mlčel.To už jsem se do toho chtěla vložit i já. ,,Romi,zlato, prosím mluv.Co se stalo?“ zeptala se ještě jednou Eli,,No…“ řekl Roman a stále držel Eli v objetí,,Ten doktor, ktorý mi volal, mi taky povedal, že by sme sa mali, ty by si sa měla.No jednoducho. Čakajú ťa .... Na ... na gynekológii.“ ,,Co?“ odpověděla Eli,ale hlas se jí třásl ještě víc ,,Co?“ vyhrkla jsem ,,Čo?“ dodal Igi, protože jestli je to, co si myslím, tak jsme o tom s Igim neměli ani páru....