Koncertní láska - 31.díl
,No jasně, že žijeme“ odpověděla mi Katy, když jsme se objali na znamení setkání.Vždyť jsme je s Romanem neviděli asi… no hoodně dlouho. J .,,My žijeme, ale kde ste boli vy?“ zeptal se Romana Igor. ,,Tak to víš.Na prechádzkach, v cukrárni ... .. ",, V posteli ...“ dodal Igor, aby Romanova věta byla naprosto ucelená.,,No beztak byli celou dobu v posteli.Žádná cukrárna a procházky. Co Romane ?“řekla Katy a koukla na mě a Romana. ,,Katy…My nejsme vy…“ řekla jsem a začala jsem se smát. ,,Jak jako my?“ zeptala se Katka,protože bylo vidět, že to nepochopila. Tak jsem jí to musela polopatě vysvětlit.Než jsem se ovšem dala do vysvětlování Roman s Igim to pochopili a začali se tak strašně smát, až jsem myslela, že prasknou okenní tabulky.,,Vy jste to pochopili?“ zeptali jsme se obě s Katy.,,No jistě…“ řekli jednohlasně. ,,Katy,miláčik, ty si to nepochopila?“řekl Igi, objal Katy kolem pasu a dal jí pusu. ,,No to teda nepochopila…“ odpověděla mu Katy a vrátila mu pusu na tvář.,,On ti to Igi pak vysvětlí Katy, jo ?“ zeptala jsem se ,,Bych byla ráda.!“ řekla Kačka a podívala se dlouze na Igora. ,,No iste, ja ti to potom všetko vysvetlím ....“ Odpověděl jí Igor. Chtěli jsme se dát do dloooouhé konverzace,ale přerušilo ji zazvonění Romanova mobilu. Ve mě se smísili pocity, jestli mu třeba nevolá nějaká jiná holka.Z jeho výrazu naděje v obličeji jsem usoudila, že to asi žádná jiná holka nebude.Všichni jsme zmlkli,aby Roman mohl nerušeně telefonovat a všichni jsme taky naslouchali Romanovým slovům. ,,Prosím, Birkuš. Ááá ... Dobrý deň. Tak ako to vyzerá? ... Čo? Tak to je skvelé .... Aha ... ... A kedy by sme mohli přijet.l .. . Dobre ... "Najednou nastalo slouhé ticho ,, Čože? Máme tam s Eliškou prísť už dnes? ... Dobre, ja jej to odkazu ... ... Mockrát ďakujem za informácie, ktoré ste mi dal.Ještě raz ďakujem ... .. Dovidenia .... Dovidenia ...“ Když Roman položil mobil, bylo na něm vidět, že je šťastný,ale zároveň mu něco dělá starosti.,,Romi co se stalo?A kam bychom měli my dva přijít?“ ptala jsem se Romana, protože v jeho řeči s osobou na druhé straně jsem vůbec, ale vůbec nerozuměla. ,,Volali z nemocnice. Vraj už to s nimi vyzerá lepšie a lepšie, a preto Pala s Patrikom môžeme navštívit.Už im nič nehrozí.“ Bylo na nás na všech vidět, že se nám ulevilo, když to Roman řekl. ,,To je tá dobrá správa.“,,Romi tak co stalo dál.Co je ta špatná zpráva?“ naléhala jsem na něj, když přestal mluvit.Obejmula jsem ho a on obejmul mě.Nebylo to ovšem obejmutí, kterým mě objímá normálně nebo kterým mě utěšuje. Bylo to objetí plné strachu a napětí, jenže já stále nevěděla o co jde ,,Romi,zlato, prosím mluv.Co se stalo?“ ,,No…“ řekl Roman a silněji mě obejmul ,,Ten doktor, ktorý mi volal, mi taky povedal, že by sme sa mali, ty by si sa měla.No jednoducho. Čakajú ťa .... Na ... na gynekológii.“ ,,Co?“ celá v šoku jsem mu odpověděla . ,,Co?“,,Čo?“ zeptali se Katy s Igorem, protože ti o tom co stalo, neměli ani tušení….