Koncertní láska - 30.díl
... Stále jsem brečela a nejdnou jsem cítila na tvářích Romanovi dlaně a prsty,které otíraly moje stékající slzy.,,Už jsem v pohodě,už jsem v klidu,jen jsem potřebovala ulevit citům a nervům....",,Ja viem, že to je teraz ťažké, ale som s tebou stále a navždy.",,Děkuju Romí....",,Neďakuj .. Ja by som mal ďakovať za to, že mám teba." usmála jsem se a políbila ho.,,Mmm....Vaše zmrzlinové poháry." řekla servírka,když přišla. ,,Áá..Děkujeme..." ,,Ďakujeme...." Jenže místo odpovědi se servírka dlouze zadívala zamilovaně na Romana.Zlehka jsem zakašlala, abych jim naznačila, že tu jsem ještě já.,,Pardon..moc se omlouvám,ale takové hvězdy tu nechodí...Tak se omlouvám za své chování..",,V pohode,chápem.." Sevírka se omluvila a zase odešla.,,Víš, že ji docela chápu ? ",,Fakt?" ,,Jo...Dřív jsem se tak taky chovala.Víš,když jsem tě někde viděla,tak jsem měla stejný výraz jako ona.Takže ji chápu.A nedivím se jí.",,Aha ... Zlato ty sa červenáš." Na to jsem už neodpověděla a pustila jsem se do svého poháru.Roman se na mě chvíly koukal,a po pár vteřinách se do zmrzliny pustil taky. Kyž jsme dojedli ještě chvíli jsme tam seděli a koukali na sebe a Roman,který si sedl vedle mě, mi pořád něco šetpal a hladil mě po vlasech a líbal.Pak jsme si ovšem všimli jistého problému,seděli jsme hned na proti proskleněné vytrýně, za kterou stál opět zástup fanoušků a fanynek.Nám to ovšem nevadilo, měli jsme totiž oči jen pro sebe.,,Nechceš sa už vrátiť do hotela?",,Dobře..Ale ještě před hotelem bych si dala dlouhou procházku...",,Tiež by som sa ešte prošel.A kam sa pôjdeme prejsť?" ,,Víš, že je mi to jedno ? " usmála jsem se na něj ,,Hlavně že půjdu s tebou..." Roman zaplatil,chytil mě za ruku a rychlým krokem mě vyvedl z cukrárny.V dobu, kdy jsme vylezli před cukrárnu, už tam po fanynkách nebyla ani noha.,,Už som sa zľakol, že tu zase bude plno." podotkl Romi a pevně chytil moji ruku.Chvíli jsme se procházeli a já v sobě našla zbytek odvahy a Romimu jsem řekla ,,Zítra jdu k tomu doktorovi." ,,Už zajtra? Ja myslel že až .... No jo .. On už to je mesiac že?",,Jo už měsíc...." odpověděla jsem mu a stiskla jsem jeho ruku, které mě v podzimním odpoledni hřála, jako nikdy předtím.Pak jsme se procházeli skoro celým Brnem a povídali jsme si o všem.O počasí, o psech..No prostě o všem.Když jsme se vrátili do hotýlku, první co jsme udělali bylo, že jsme se šli podívat za Katy a Igorem, jestli se jim něco nestalo,když jsme o nich tak dlouho neslyšeli.,,Žijete?" zeptala jsem se, když jsme se s nimi konečně shledali....