Koncertní láska - 29.díl
... Šli jsme do nějakého parku, ani nevím kde ležel, protože jsem se nechala vést Romanem.Pořád jsme se procházeli a stále dokola nám tu "idylu" kazili stovky fanynek The Paranoid, které, když uviděli Romiho, začali ječet,křičet a byli úplně v rozpacích.,,Můžeš se nám podepsat?Prosím......" prosili fanynky a protože Roman má obrovské srdíčko, všem se podepsal.A ty všechny fanynky ho objímali a nechávali si podepisovat podprsenky a kdoví co ještě.Já stála opodál a všechno to sledovala.,,Miláčik ty žiarliš?" zeptal se mě Roman, když se mu konečně povedlo se ke mě davem fanynek prodrat. ,,Proč bych měla žárlit? Tobě by se líbilo,kdybych žárlila?",,No .... bolo by to roztomilé ... Priznaj sa ty žiarliš?" ,,Přiznávám.... přivádí mě to k žárlivosti...." odpověděla jsem a zasmála jsem se. ,,Tak to by som u teba nečakal. Ale to je strašne roztomilé, ako sa tak červenáš ...Ale nemáš sa čoho báť ...",,Já se nebojím,ale je takový nezvyklý,když já stojím tady a ty deset metrů ode mě a objímáš se tam s jinýma.Já vím, že to jsou fanynky,ale víš jak se to říká : Žárlivost je důkazem lásky k osobě,kterou milujeme.",,To si krásne povedala, moment v tom prípade by som mal taky žiarliť. Veľa žiarliť." odvětil Roman,objímajíc mě kolem pasu mě líbal a líbal.Jediné co jsem v tu chvíly vnímala, byli Romanovi rty. Kolem nás stálo tolik novinářů a samozdřejmě fanynek, které se při pohledu na nás začali divit a pomalu brečeli.Já jsem ale byla šťastná a musím se přiznat, že jsem opravdu trošičku žárlila. :) ... ,,Ale asi by sme mali ísť inam nie? Je tu moc očí a moc fotoaparátov" ,, Taky bych zmizela..." Roman mě chytil za ruku a vedl mě zastupem fanynek pryč.Najednou se Roman zastavil před nějakou cukrárnou, otočil se ke mě a řekl ,,Čo treba tu? Síce je to len cukráreň, ale dúfam, že ti to nebude vadiť?",,Proč by mi cukrárna měla vadit.S tebou půjdu kamkoliv." odpověděla jsem mu a políbila ho.,,Dobre .. tak ideme." ,,Okej.." Vešli jsme dovnitř a všichni se na nás otočili a koukali.Romi mě zase vzal za ruku a vedl mě skrz celou cukrárnu ke stolu, který stál úplně vzadu za dřevěnou stěnou.,,Tu snáď budeme mať chvíľku pre seba a nikto nás nebude pozorovať." řekl Romi ,,Já doufám.... " odpověděla jsem a sedla jsem si naproti němu.Aso po dvou minutách se u nás objevila číšnice.,,Tak co si dáte?",,Máte nejaké zmrzlinové poháre?" řekl Roman a otočil se na ni.,,A.... vy jste...ty jsi.....Jasně že máme." najednou vytáhla lístek,ale místo toho,aby napsala objednávku, ho podala Romanovi.,,Prosím podepsal by jsi se mi ?",,No jasné..len nezabudni na tie poháre....." Roman to podepsal a ona vytáhla ještě jeden lístek a na ten už napsala objednávku.,,Dva poháry..?",,Jasné",,Dobře...Chviličku počkejte..." a odešla.,,Viděl jsi to?" ,,Čo?",,Ona s tebou normálně flirtovala !" ,,Ale moc sa jej to nepodarilo. Alebo ty si myslíš že áno?" ,,To musíš vědět ty jestli jsi s ní koketoval nebo ne......." Roman se na mě podíval jen vyčítavě smutným pohledem ,,Bože...Romi...promiň, já jsem v poslední době nějaká, divná.Moc se ti omlouvám.Tohle jsem nechtěla....",,Neospravedlňuj sa. Ja to chápem. A chcem aby si vedela, že nech sa stane čokoľvek, budem tu stále s tebou a budem ťa chrániť aj keby som mal kvôli tebe zomrieť. To chcem aby si si pamätala, pretože ja ťa Ľúbim a vždy ťa budem ľúbiť." Tahle Romanova slova mě dohnali k slzám a já se v té cukrárně rozbrečela !! ,,Čo je? Neplač ... Elinka ... neplač. Vieš, že nerád vidím, keď plačeš. No tak ..." ,,Ne já jen, že všechny slova co jsi řekl mě hrozně dojali,protože vím,doufám že vím, jak máš veliký srdíčko a já tě miluju a věř mi, že bych byla ochotná se kvůli tobě i zabít...To mi věř..... " ...........