Koncertní láska - 27.díl
...Přišla jsem domů,celá skleslá.,,Tak čo si sa dozvedela?" zeptal se mě Roman,hned jak jsem za sebou nenávistně práskla dveřmi ,,Nic jsem se nedozvěděla..." odpověděla jsem mu a nátahla jsem ruku s papírem co jsem dostala. ,,Čože? Na gynekológiu? Ale .. nechceš mi tým povedať, že .... ?" řekl Roman, když si to přečetl.,,Já tím nechci říct vůbec nic.Prostě mi to dal, že příští týden se tam mám zastavit." Jenže na Romim bylo vidět, že pomyšlení na dítě se mu líbilo."Jenže mě je 16 a nebudu přece přebalovat a kojit dítě.Jasně, taky by se mi to líbilo,ale prostě, jsem moc mladá." začlo mi probíhat hlavou.Den po dni ubíhal a já i Roman jsme byli čímdál víc nervózní.Přišel čtvrtek a já se rozhodla, že tam prostě půjdu a Romi se rozhodl, že tam půjde se mnou.Přišli jsme do nemocnice,ale když jsme došli k těm správným dveřím, já se otočila a řekla ,,Já tam nejdu.Romane,já se bojím..."Jenže on neodpověděl, jen se na mě soucitně podíval a otočil mě zpět ke dveřím.Roman si mezitím sedl a já nervózně zaklepala.,,Á...Dobrý den.Vy budete slečna Hádlerová,už na Vás čekám.Poslali Vás sem z obvodního co?" ,,Dobrý den,ano, to jsem já.A-ano...poslal mě sem pan dok-....",,Já vím,já vím.Takže si v kabince odložte a přijďte za mnou,ano ?",,Dobře.... Vyšetření trvalo asi 30 minut.,,Kolik vám je let,slečno?" zeptal se doktor,když s vyšetřením skončil. ,,No v září mi bude 16...proč? Stalo se něco?",,No...ve vašem těle se nachází malý zárodek,asi jen pár dní , řekl bych 5 dní starý.Ale to neznamená že budete těhotná.Tento zárodek ve většině případů odumře,stejně jako mrtvá tkáň.",,Aha..... A jaká je procentuální šance, že to přežije?" šokovaně jsem se zeptala ,,Slečno...dávám tak 80%, že těhotná nebudete.Ale radši se mi za měsíc přijďte ukázat.",,Dobře..Děkuji a nashledanou.",,Nashle..." Tak jsme se rozloučili, já se oblékla a vyšla před ordinaci.Roman okamžitě vstala začal mě zahrnovat tisíci otázkami. ,,Tak čo? Čo ti povedal? Si v tom? No tak čo? Prečo nič nehovoríš? Hovor, prosím Eli ....hovor ....",,No, v tom ještě prý nejsem,ale mám v těle nějaký zárodek,ale ten by mě na 80% odumřít.",,Aha, takže nič konkrétneho ti nepovedali?" ,,Ne..jediné co mi konkrétně řekli bylo,abych se tam za měsíc objevila znovu...............
Přišli jsme domů a já dostala hrozný hlad.K obědu jsem nám uvařila Boloňské špagety a jako zákusek (sladkou tečku) jsem upekla ovocný koláč.Roman mlaskal, až mě z toho boleli uši. ,,Je to vynikajúce,miláčik.",,Děkuju.....ale ty tvoje palačinky co byli nedávno k snídani taky nebyli špatný...." zasmála jsem se a zakousla jsem se do kousku koláče.....